Maďarská Šoproň byla od 5. do 13. srpna dějištěm evropského šampionátu basketbalistek do 18 let. Češky patřily k favoritkám turnaje a až do semifinále svoji roli potvrzovaly. Nakonec se výběr trenéra Kena Scalabroniho musel spokojit se čtvrtou příčkou, když v závěrečných dvou duelech nestačil na Belgii a Francii.

...

V dresu českého nároďáku se představila mimo jiné Anna Rylichová, trutnovská hráčka, která v rámci silného ročníku 1999 vybojovala se svými kolegyněmi před dvěma roky titul mistryň Evropy. Společně s ní se to podařilo i šéftrenérovi trutnovské mládeže Petru Kapitulčinovi, jenž u týmu působil v roli asistenta trenéra.

Nyní již stálá členka ligového celku žen se po návratu z ME podělila o dojmy.

Jak dlouhá a náročná byla příprava na šampionát? Lišila se od minulých let?

Letos jsme prvním rokem měly nového trenéra Kena Scalabroniho. Příprava se nelišila ani tak náročností, jako spíše celkově odlišným pohledem na hru. S novým trenérem se nám změnila obrana, útok, myšlení.. Bylo těžké to ze začátku zvládnout, ale postupně jsme si novému stylu hry navykly.

Bylo těžké dostat se do finálové nominace? Věřila jste si?

Jako každý rok nemá nikdo místo v reprezentaci jisté a nikdy nevíte, jestli se trenérovi zrovna vy zalíbíte. Letos ale za sebe můžu říct, že jsem si věřila o trochu víc než třeba v kategorii U16.

Jak nakonec své výkony v Šoproni hodnotíte?

Pokaždé, když jsem šla na hřiště, snažila jsem se odvést maximum. Vždycky jsem chtěla být přínosem pro tým a tuto roli jsem myslím splnila.

V turnaji jste skončily čtvrté. Jste s umístěním spokojené?

Stěžejním cílem byla finální osmička a následné semifinále, což jsme splnily. Medaile by byla takovou třešničkou na dortu, na kterou jsme bohužel nedosáhly. Nedá se říct, ze by bylo čtvrté místo zklamáním, ale medaile je medaile.

Přivezla jste si z mistrovství Evropy nějaký třeba i nevšední zážitek? Co vás v Maďarsku nejvíc překvapilo?

Mým největším zážitkem bylo, že i přes absenci naší největší opory Veroniky Voráčkové se nám podařilo porazit tým Švédska a postoupit tak do bojů o medaile. Největším překvapením pro mě byli oba finalisté. Týmy Srbska a Belgie předváděly velmi kvalitní basketbal. Zážitkem byla i podpora od českých fanoušků – byli nejlepší ze všech na šampionátu a jejich fandění nám ohromně pomáhalo. Speciálně bych chtěla poděkovat svým rodičům a strejdovi, kteří se mnou byli po celý šampionát a já si jejich podpory neskutečně vážím.

Jak velké zkušenosti do budoucna vám tato vrcholná akce přinesla?

Samozřejmě, že basketbal na mezinárodní úrovni je úplně něco jiného, než na co jsem normálně zvyklá. Člověk musí bojovat hlavně sám se sebou, aby zvládl větší odpovědnost, která na něm je, když reprezentuje svou zemi. Trénování a hraní s reprezentací mi dá hodně jak po basketbalové stránce, tak po stránce mentální.

Po krátké pauze vám začíná příprava na novou sezonu. Těšíte se moc a jaké budete mít cíle v novém ročníku? 

Na novou sezonu se opravdu těším a doufám, že letos naše týmy, jak juniorek, tak žen, budou nejenom schopné konkurovat ostatním družstvům z republiky, ale budou i schopné přinášet divákům kvalitní basketbal.

Zdroj: http://krkonossky.denik.cz/ostatni_region/hrat-za-reprezentaci-nam-dava-hodne-20170819.html