Ani druhý hrací víkend kvalifikace o MČR jsme si vítězství nepřipsaly a utrpěly jsme dvě vysoké porážky.

KARA TRUTNOV – BK ÚSTÍ NAD ORLICÍ     36:103  (13:26 19:49 28:73)

Body: Borsová 10 (6/2), Zitová 6 (1/0), Černá 4 (7/0), Kuželková 4, Suchánková 3 (1/1), Blažková 3 (2/1), Machová 2 (4/2), Boučková 2 (2/0), Vydrová 2, Jirmanová 0 (2/0), Karasula, Hartmanová

TH: 26/6

KARA TRUTNOV – SOKOL HRADEC KRÁLOVÉ   14:114   (1:33 5:65 7:88)

Body: Suchánková 10 (9/6), Kuželková 3 (2/1), Karasula 1 (2/1), Machová, Borsová, Hartmanová, Boučková, Vydrová, Blažková, Zitová, Jirmanová, Černá

TH: 13/8

V obou zápasech jsme zaostávaly ve všem. Ale spíše než tyto dvě porážky mě trápí přístup k tréninkům poslední týdny. Jak jsem byla spokojená s nasazením a docházkou na tréninky do ledna, tak poslední měsíc, dva to říct bohužel nemůžu. Absence na trénincích je větší, ale většinou jde o pochopitelné důvody. Horší to je s nasazením a všeobecným přístupem. Samozřejmě je možné, že hráčka má zdravotní problémy a že trénuje individuálně, co jí zdraví dovolí. O to více bych, ale předpokládala, že tyto individuální tréninky budou využity k odstranění nedostatků, kterých každá hráčka má nespočet, k případnému povzbuzování ostatních trénujících spoluhráček a nebo sledováním nácviku jednotlivých činností. Bohužel tyto individuální tréninky jsou využívány ke krásnému popovídání se spoluhráčkou…To samé pokud provádíme cvičení, tak pauza než na hráčku znovu dojde řada je další příležitost si pěkně popovídat…Ale co třeba sledovat spoluhráčky jak jim to jde? Povzbudit? Poučit se z chyb, které jim trenérka vyčítá, abych je za minutu neopakovala? Všechny tyto věci nám mohou pomoci, abychom se zlepšovaly a vyvarovaly se těchto „divokých“ výsledků. A už vůbec nechápu, že při zápasech místo sledování hry a povzbuzování spoluhráček si opět vyprávíme…Věřím, že všechny hráčky basket dělají, protože je baví a protože se v něm chtějí zlepšovat a užívat si radost z případného z vítězství. Vítězství, ale sama bez kvalitního tréninku opravdu nepřijdou.