S průměrem 15,9 bodu na zápas aktuálně vévodí střelkyním v Ženské basketbalové lize. Americká rozehrávačka Brittany Carter se rychle aklimatizovala na českou nejvyšší soutěž a patří k tahounům Lokomotivy.

Brittany Carter. Foto: Jan Bartoš

Basketbal jste hrála v USA, Austrálii, Finsku a nyní v České republice. Kde bylo nejtěžší se prosadit?

Vysokoškolský basketbal a profesionální je úplně něco jiného. Mezinárodní basketbal je pro každou hráčku opravdu velká výzva. Když se podíváte na moje statistiky na škole, nikdy jsem nebyla nejlepší střelec týmu, ale pokud hrajete v zahraničí, role lídra se od vás automaticky očekává a já se tomu během let musela přizpůsobit.

Jaký názor máte na českou ligu?

ŽBL je jednoznačně nejtěžší a nejkvalitnější soutěž, jakou jsem doposud hrála po fyzické, ale i mentální stránce. Jsou tady kvalitní týmy a hodně kvalitních hráček. Určitě to je pro mě dobrý krok v kariéře.

Jak jste si zvykla na trutnovský klub, spoluhráčky, trenéra, fanoušky?

Trutnov je úžasný. Je to poprvé, co jsem v týmu, kde angličtina není přirozená, takže mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla na jiný způsob komunikace se spoluhráčkami. Trenéři jsou velice otevření a pomáhají nám nejenom na hřišti, ale i s věcmi mimo halu. Nejúžasnější jsou naši fanoušci, kteří nás výborně podporují, což je pro nás obrovská vzpruha. Máme několik fanoušků, kteří dokonce jezdí i na dlouhé výjezdy, když hrajeme venku, což je naprosto skvělé.

Basketbalově vám to na hřišti šlape nad očekávání. Čemu to přisuzujete?

Osobně si myslím, že máme ještě navíc. Nejsem úplně spokojena se šestým místem, protože vím, že můžeme být výrazně lepší. Jsem spokojena, že jsme doma zatím neporaženi, ale to nás nesmí uspokojit. Nejdůležitější je, že jsme jako tým za jedno a děláme vše pro to, abychom vyhrály každý zápas, na který nastoupíme. Vím, že některé kluby mají více peněz a možností, ale my máme výborné zázemí, podmínky k tréninku a hlavně obrovskou touhu a odhodlání dokázat, že můžeme hrát a porazit každého soupeře. Můj oblíbený citát zní: „Tvrdá práce vždy porazí talent, pokud talent nepracuje dostatečně tvrdě.“

Brittany Carter. Foto: Jan Bartoš

Za chvíli vstoupíte do druhé poloviny základní části, s velkou pravděpodobností si zahrajete i play-off. Co dělat, abyste si udrželi výkonnost?

Všechno je o přístupu k tréninkům a zápasům. To, co nám stačilo do teď, už nyní nestačí a musíme se pokaždé posunout dál. Pokud to společně dokážeme, tak pevně věřím, že do play-off nejenom postoupíme, ale popereme se tam i o co nejlepší výsledek.

Co jste věděla o České republice a Trutnovu?

Upřímně, o Trutnově jsem nevěděla nic a Českou republiku jsem začala vnímat až před dvěma lety, kdy mě Trutnov prvně kontaktoval. Od té doby jsem si ale hodně zjistila. Například, že každou chvíli můžu očekávat opravdu zimu a sníh.

Z čeho tady ve městě jste nadšená a na co jste si ještě nezvykla?

Miluju zdejší obchody, kde dostanu vše, co potřebuji, naši halu a taky se mi líbí trutnovské nádraží. Vše mám 5 až 10 minut pěšky z domu. Určitě mi chybí vetší výběr restaurací a taky postrádám auto, protože doma jsem zvyklá hodně řídit.

Brittany Carter. Foto: Jan Bartoš

Jaká nejvtipnější příhoda se vám v Trutnově zatím stala?

Nejvtipnější byla moje první cesta na trénink. Dala jsem si fakt hodně záležet, abych si nastudovala cestu a vyrazila dostatečně v předstihu. Stejně se mi povedlo, že jsem deset minut před tréninkem seděla úplně ztracená na parkovišti u Alberta a Martin (asistent trenéra Čermák) pro mě musel zajet autem. Nejhorší bylo, že jsem věděla, že jsem hodně blízko haly, ale vůbec jsem netušila, jak se k ní dostat.

Co děláte ve volném čase?

Ráda čtu a hlavně se snažím zůstat dostatečně dlouho vzhůru, abych měla přehled, co se děje doma. Taky hodně přemýšlím o své budoucnosti, co bude, až jednou skončím s basketbalem. Ne, že bych se chystala končit, ale už mi je pětadvacet a potřebuji mít plán co dál. A mám ráda kanál Netflix, právě jsem dokoukala seriál Blacklist, který můžu každému odporučit.

Jak jste na tom s vařením a jaké české jídlo vám nejvíce chutná?

Miluji vaření, proto nejím až tak často mimo domov a myslím, že nějaké typické české jídlo jsem ani pořádně ještě nestihla. Když si ale zajdeme někam do restaurace, vždycky mi velice chutnalo. Jídlo je taky kvalitní, jenom mi chybí více možností výběru.

Brittany Carter. Foto: Jan Bartoš

Scházíte se s nějakými spoluhráčkami i mimo basketbalovou halu?

Jsem osoba, která se rada potkává se spoluhráčkami i mimo halu. Měly jsme týmovou večeři, kdy jsme dorazily s Jordan a pak jsme byly na bowlingu před zápasem se Slavií. Určitě bych ale strávila s holkami výrazně víc času, ale někdy je to těžký. Každá má svoje povinnosti ve škole nebo v práci a nemají tolik volného času jako my s Jordan.

Zvládáte už česká slovíčka?

Asi tak maximálně deset. Výslovnost je pro nás velice obtížná, ale chtěla bych do budoucna zvládnout více.

V rámci dohody města s klubem navštěvujete tělocviky na základních školách. Umějí děti basketbal?

Zatím moc ne, ale od toho tam jsme, abychom je nějaké základy naučili. Jinak se mi tyto hodiny hodně líbí, zejména jak se děti snaží mluvit anglicky, je to velice roztomilé. A místy se tady cítím jako nějaká celebrita, když se pak s námi chtějí fotit a sdílet společné fotky na sociálních sítích.