Obhájit něco je vždycky těžší. Hráčkám Kary se to však letos v Ženské basketbalové lize podařilo, i když jejich cesta k medaili vedla tři čtvrtiny posledního zápasu sezony do slepé uličky. Potom se ale v Hradci Králové zrodil obrat, který se bronzovým písmem zapsal do dějin klubu.

Bronzové ozvěny o víře, emocích, bojovnosti a sestřičce

V tomto článku najdete ohlasy hráček, které zazněly bezprostředně poté, co dostaly na krk bronzové medaile.

Ideální scénář Uhrové: končit v Trutnově a s medailí

Jako první z hráček se po utkání napila šampaňského a začala s ním po ostatních stříkat. Se zkušenou rozehrávačkou Kary Michaelou Uhrovou jsme se po utkání bavili…

O víře

Jasně, že jsem věřila. Kdybych nevěřila, tak jsem nehrála tak, jak jsem hrála. Hradec předváděl v posledních dvou zápasech hrozné výkony a já jsem věřila, že my si to zasloužíme víc. Bylo jedno, jestli někdo vede o deset nebo patnáct bodů. Vždycky se to dá otočit. Bojovali jsme dál a hecovali jsme se. Ani jedna hráčka to nevzdala.

O fyzičce

Ke konci zápasu už mi bylo těžko, jelikož takhle bez střídání jsem nehrála už hodně dlouho. Síly mi docházely, ale naštěstí se hra přerušovala, byly tam nějaké time-outy, takže se to dalo zvládnout. Nechali jsme tam ale všechno. Věděli jsme, že je to poslední zápas a teď můžeme regenerovat, jak dlouho chceme. 

Míša Uhrová

O stahování náskoku

Viděla jsem, že to stahujeme bod po bodu. Hodně tým zvedlo, když jsme dala ty dvě trojky, za což jsem ráda. Šli jsme bod po bodu. Nebyl tam žádný úsek, kdy jsme dali víc bodů za sebou. Věděli jsme, že se musíme v první řadě soustředit na obranu.

O koncovce

Mohli jsme hrát trošku takticky, což je pro nás dobře, že můžeme hrát na zkušenosti. Bohužel, tam jsme se mohli uklidnit víc těmi dvěma šestkami. Jednu jsem nedala já, jednu Lenka Pazderová. Naštěstí jsme to pak ubránili.

O bronzu

Trutnov má vždycky ambice hrát o třetí místo. Alespoň za mých let to tak bylo. Jsem ráda, že jsem tomu mohla pomoct.

O sezoně

Odehrála jsem určitě víc, než jsem čekala. Byla to pro mě příjemná část mého basketbalového života. Končit v Trutnově, kde jsem začínala, bronzovou medailí. Jsem ráda, že jsem si to mohla takhle užít. Jo, určitě končím.

Pazderová: Bylo to plné emocí a vydřené

"Máme to! Máme to!" radovala se pivotka Lenka Pazderová. "Byl tam moment, kdy Hradci vycházely víc akce, my jsme ale nastoupili dobře do čtvrté čtvrtiny, kdy jsme se dokázali přiblížit. V závěru jsme byli víc na koni a měli jsme víc štěstí,“ řekla k zápasu, který ji dostal do transu. Stejně jako další hráčky i diváky. "Bylo to plné emocí na obou stranách.“

Trutnovské basketbalistky se v utkání vyhrabaly z třináctibodového mínusu. Za obratem podkošová hráčky Kary viděla zlepšení v obraně. První poločas soupeřky dávaly lehké koše z protiútoků, občas i s faulem, což Pazderovou a spol. sráželo. Ve druhém poločase ale trutnovská defenziva přepnula na vyšší stupeň a bylo to o něčem jiném. 

Lenka Pazderová, Adrea Ovsíková

"Byl to vydřené a to se počítá," ocenila nasazení celého týmu. "Je pravda, že v průběhu hry jsme měli problémy s rotací hráček, kdy vlastně Jamie odstoupila s kolenem. V jednu chvíli nemohla hrát ani Andy. Do rotace nám chyběly hráčky, ale je vidět, že máme silný tým," chválila za to, že se dokázal semknout a ten bronz vybojovat.

"Jsem ráda, že jsme to završili medailí, jelikož si myslíme, že příští sezonu Trutnov bude určitě v jiném složení. Letošní medaile je pro mě top," pronesla Lenka Pazderová, která svou další basketbalovou budoucnost začne řešit až po oslavách. "Uvidíme, jak se se všechno vyvine," uzavřela.

Vondráčková má sestřičku, Američanka Cady novou rodinu

Nejdřív společná fotka a potom i společný rozhovor v česko-anglickém znění. Made in Michaela Vondráčková a Emily Cady. 

Emily Cady, Michaela Vondráčková

Jak vám bylo před cestou na rozhodující zápas do Hradce?

Cady: Po domácí prohře jsme byli moc smutní. Na zápas jsme ale jeli nabití energií a v bojovné náladě. První poločas jsme možná byli trošku ve stresu, ale ve druhém poločase jsme začali bojovat a překlopili to na naši stranu.

Nevkrádaly se vám do hlavy myšlenky, že je to ztracené, když utkání probíhalo tak, jak probíhalo?

Vondráčková: Musím říct, že jsem celý zápas věřila v sílu našeho týmu, protože nám letos opravdu zafungovala chemie. Věřila jsem, že díky tomu máme šanci vyhrát.

I když jste přišli vinou zranění o Jamie?

Cady: Když jsme přišli o Jamie, nakoplo nás to k tomu, že jako tým musíme bojovat i za ni a vyhrát to pro ni. 

Emiy Cady

Druhý poločas trenér Rešetár nestřídal. Jak to šlo udýchat?

Cady: Byla jsem unavená, ale v hlavě jsem byla pořád připravená hrát.

Vondráčková: S trenérem máme za sebou jeho pověstnou fyzickou přípravu, takže samozřejmě náročné to bylo, ale tím, že jsme se dotáhli a začali jsme se přes soupeře překlápět, tak nám to dodávalo další sílu bojovat.

Čím se vám to povedlo otočit?

Vondráčková: Myslím, že bojovností. Byly jsme schopné bojovat jedna za druhou. Když jsem ztratila míč v útoku a sama hradecká hráčka šla na koš, tak Emily tam zaskočila a míč získala zpátky. Týmová hra. 

Vítězná síťka Míši Vondráčkové

Hezký je pohled na bronzovou medaili na krku, že?

Vondráčková: Já jsem si přála, abych k té loňské měla sestřičku, takže jsem ráda, že se povedla. Emily má první dítě.

Emily, máš za sebou první sezonu v českém basketbalu. Jaká to pro tebe byla zkušenost?

Neměla jsem moc představu, co tady mám čekat. Bála jsem se, že budu daleko od své rodiny, ale já jsem si tady vytvořila novou rodinu. Nemyslela bych si, že to tady budu tak milovat. Bylo to skvělý.