Je mistryní Evropy v kategorii U16 z loňského roku a od letošní sezony naskočila do nejvyšší soutěže žen. Sedmnáctiletá hráčka Anna Rylichová se na ligovou scénu adaptovala dobře a z mladších basketbalistek Lokomotivy se prosazuje nejvíce.

Foto Miloš Šálek

O víkendu se liga přehoupne do druhé poloviny soutěže. Co od ní očekáváte v Trutnově?

Rádi bychom zopakovali předchozí vítězství, určitě bychom chtěli překvapit i ostatní soupeře a přidat ještě další vítězství. Je ale důležité nepodcenit žádného soupeře, protože každá výhra, ale i prohra se počítá.

Jak jste vyplnili reprezentační přestávku a na co jste se v trénincích zaměřili?

Tím, že jsme nehráli žádná utkání, byla většina našich tréninků zaměřena hlavně na fyzičku. Právě ta bude hrát v druhé polovině základní část klíčovou roli v připravenosti týmů, a proto byla naše pauza vyplněná náročnějšími tréninky.

V tabulce jste na šestém místě. Co říkáš na toto umístění a proč myslíš, že jste tam, kde jste?

Šesté místo jsme určitě v půlce sezony nečekali, ale o to víc nás to těší. Je potřeba, jak už jsem řekla, pokračovat v nasazení a koncentraci, jako předvádíme v náročných utkáních a přidat další vítězství. Řekla bych, že hlavně díky bojovnosti a týmovému pojetí se můžeme chlubit tak skvělým umístěním, na jakém jsme teď.

Zatímco na začátku sezony se mluvilo o záchraně ligy, teď je velmi reálná účast v play-off…

Překvapujeme sami sebe a bylo by to super, kdyby se nám to podařilo dotáhnout. Ale hlavní cíl - udržet se v lize - se nemění. Tím, že už jsme ale sehranější, tak je to z naší strany lepší a lepší. Jsem ráda, že nám to takhle vychází.

Nepřekvapujete jen sebe, ale také soupeře. Například v posledním zápase jste zaskočili „Žabiny“.

Pro nás je důležité uhrát si „povinná“ vítězství, kde chceme uspět. A když bude víc takových zápasů jako s Brnem, kdy nejsme v roli favorita a vyhrajeme, tak se samozřejmě nebudeme zlobit. V týdnu před zápasem jsme se připravovali na to, že to bude těžké a tvrdé utkání. Do zápasu jsme šli s tím, abychom je potrápili a vyšlo nám to.

Tři čtvrtiny to bylo vyrovnané utkání. Proč myslíš, že jste nakonec vyhráli?

Asi rozhodlo, že jsme byli psychicky silnější. Myslím, že jsme nebyli ani o tolik lepší, ale zvládli jsme to lépe mentálně. V tu chvíli, kdy se to lámalo, jsme nepolevili a sázeli jim tam jeden koš za druhým. Oni se začali hádat a hra jim šla dolů. My jsme to dokázali potrestat. Měli jsme celkem slušnou úspěšnost střelby a hodně nám pomohli i fanoušci. Když se dá ten koš a celá hala se zvedne, tak to se pak člověk úplně dostane do euforie.

Nejkritičtějšími chvílemi zápasu jste si procházeli na přelomu první a druhé čtvrtiny. Co se dělo?

Špatně jsme koncentrovali. Postihl nás takový výpadek a bylo dobře, že jsme se z něj vzpamatovali a nepokračovalo to dál. Myslím, že nám pomohlo to, že už jsme sehranější, že starší hráčky dokážou hru vytvořit pro nás mladší a my to pak máme mnohem snazší. Řeknou nám: běž tam, udělej tohle. To je naše velká silná stránka.

Jaké pro tebe bylo zvykání si na ženskou ligu?

Ze začátku to byl velký skok. Byla jsem strašně překvapená, jak je ta hra rychlá. Ale postupem času si člověk navykne na tempo, agresivitu i všechno ostatní, protože se to nedává srovnat s ničím, co jsem předtím hrála. Je to úplně něco jiného. Myslím, že teď už jsem to ale tak nějak zvládla a dokážu být těm holkám vyrovnaná.

Stále ale hraješ i za dorostenky. Jak teď přistupuješ k těmto zápasům?

Beru to tak, že tam jsem naopak já v té pozici zkušenější hráčky a snažím se tým podržet. Zkušenosti, které naberu v ženách, chci předat mladším holkám a poradit jim.

Co ti zatím nejvíc dalo působení v lize?

Určitě jsou to herní situace, co se dějí na hřišti. Dokážu to pak využít v zápasech dorostenek. S tím souvisí i to, že když jsem zvyklá na agresivnější hru, tak se mi pak proti jiným než ženským družstvům hraje mnohem lépe.