Na poslední výjezd sezóny jsme vyrazili do Zlína a Olomouce. Sobotní soupeř nastoupil v plné sestavě, tedy i s nejlepší střelkyní Zimákovou, která v prvním vzájemném utkání v Trutnově chyběla (náš soupeř u nás vyhrál 58:54). Naopak z naší sestavy z února nebyla k dispozici na tento víkend Malá. I díky špatnému vstupu do zápasu jsme domácímu Fastavu podlehli o jedenáct bodů. I nedělní zápas v Olomouci byl proti soupeři, který nás v naší hale porazil. Poslední zápas sezóny jsem ale zvládli a rozloučili se vítězně.

...

Domácí tým si klíčový náskok vybudoval za první tři a půl minuty, kdy jsme dokázali inkasovat nevídaných 17 bodů. Z toho hned dvakrát za sebou domácí hráčky předvedly čtyřbodový útok - dokázali jsme totiž dostat koš s faulem, nedoskočit, a následně dostat ještě druhý koš za dva body. A to jsme pro velký úspěch dokázali zopakovat během jediné minuty hned dvakrát.

Po oddechovém čase jsme se vrátili do hry a do poločasu dokázali snížet náskok na šest bodů. První dva koše po změně stran jsme také vstřelili my (43:41), ale několik následných chyb, hodně nepovedené střídání několika hráček a celkový výpadek znamenal navýšení náskoku domácích znovu do dvouciferných hodnot (54:43). Následovalo naše další snížení na šestibodový rozdíl pět minut před koncem, ale další šňůra čtyř košů v řadě pro soupeřky rozhodla.

Sehráli jsem určitě lepší utkání než doma, k vítězství by ale bylo potřeba zachytit začátek, být schopny doskočit balon, zpevnit se (každá soupeřka nás přetlačí při doskoku i při zakončení, jak v obraně tak v útoku) a dokázat se koncentrovat celý zápas. Pozitivem dnes byl výborný výkon Duškové a vysoké procento trestných hodů (které jsme téměř všechny házely v první poločase, ve druhém se poměr až příliš otočil a v některých momentech trochu zvláštně).

Nedělní soupeř měl před posledním kolem o bod více než my a lepší vzájemný zápas (v Trutnově vyhrál o sedm bodů). Primárním cílem tak bylo zkusit poprvé v této kategorii zkusit v Olomouci vyhrát, tajným přáním zkusit se před OSK posunout i v tabulce.

První poločas jsme z hlediska ofenzívy hráli skvěle, téměř nejlépe v celé sezóně. A i přesto jsme vedli o jediný bod. Protože bránit se nám nechtělo, přemýšlet o obraně už vůbec ne a některé opakující se triviální chyby v obraně už trenéra dováděly k šílenství. Tolik snadných košů, kdy se nám hráčka prostě jen rozběhla a nás to překvapilo (i když to bylo třeba popáté za sebou), opravdu nepamatuji. O neochotě bránit a jen alibisticky se pokoušet vypíchnout míč nemluvě. Což nás navíc přivedlo do velkých problémů s fauly.

Druhý poločas rozehrál lépe domácí celek a chvílemi i vedl, navíc nám postupně začaly docházet hráčky. Již v první čtvrtině dohrála Schreiberová, kvůli faulům toho moc neodehrála ani Bergerová, výrazně se nedařilo Schubertové. Zbylo tak v podstatě šest hráček včetně Urbancové, která tento víkend nastoupila do této soutěže po několika měsících. Přesto zbývající šestice dokázala zabojovat, našla v sobě více sil než domácí, a dostala se do vedení. A zejména díky výrazně zlepšené obraně oproti prvnímu poločasu jsme nakonec v závěru vybojovali i ty lepší vzájemné zápasy a posun o jedno místo ve velice vyrovnané tabulce.

Kromě tří nejlepších střelkyň (kde ale zejména u Trejbalové obrana za útočným výkonem výrazně pokulhávala) si vyzdvihnout zasluhuje Buková za výborný výkon na obranné polovině ve druhém poločase.