Jakožto člen výboru BK LOKO Trutnov jsem s potěšením zaznamenal opětovné vzkříšení (kolikáté už?) mužské složky trutnovského basketbalu. Také jsem si ale všiml, že tahouny mužů jsou někteří hráči, kteří by v běžné populaci již měli zažádáno o starobní či invalidní důchod.

Rozhodl jsem se proto, že půjdu k řešení tohoto drobného problému naproti a s ještě větší intenzitou se pokusím vychovat v U17 hráče, kteří by mohli dospělý tým doplnit dříve, než bude vyššími orgány direktivně přeřazen do kategorie „dosud chodící +“.

V souladu s tímto odhodláním rád obnovuji informování veřejnosti o zápasech kadetů, jejichž družstvo mám tu čest dosud vést, protože ještě žiju.

Takže k věci: 7.2.2026 chlapci nastoupili v Náchodě k důležitému utkání o 2. místo v tabulce Východočeské ligy a tím i k postupu na turnaj Finaly4. Přestárlý trenér a zkušená asistentka a zdravotnice v jedné měli k dispozici 11 hráčů, několik fanynek – vesměs maminek svých ratolestí (otcové by to nervově nezvládli) a chutné občerstvení od paní Šmejkalové. Děkujeme!

Zápas byl od začátku tvrdý a naprosto vyrovnaný, byť naši perspektivní borci (viz výše) většinou vedli. V této souvislosti chci pochválit rozhodčí. Rozhodovali často složité a z hlediště bohatě a peprně komentované situace s přehledem. Naši chlapci bojovali s dlouho nevídaným nasazením a sebedůvěrou, které vyústily ve vítěznou koncovku. Byl jsem spolu s experty v hledišti (= všichni diváci) překvapen až sebeobětováním některých hráčů a v někdy i dodržením taktických pokynů kouče, především v obraně. Zvláštní pozornost si zasloužil Boris Petrov: tento hráč, v posledních 2 až 3 sezónách poměrně výkonnostně plachý, soupeře v obraně takřka ničil, čímž uváděl náš i soupeřův trenérský tandem do extáze, zvláště v koncovce utkání. Také děkujeme! Ale ani ostatní naši svěřenci nezůstali pozadu a výsledek se dostavil: +2!

Do druhého utkání o Východočeský pohár nám z původních 11 hráčů zbylo 8: 1 vykloubený prst, 1 kotník, 1 koleno. V průběhu zápasu pak ještě 1 předčasné vyfaulování, 1 vyloučení (férová potyčka chlapa s chlapem) a 1 už nemohl. Zbylých 5-6 borců ale navázalo na bojovný výkon z prvního utkání a otřeseného soupeře také v koncovce přehrálo. I tento zápas měl svoji hvězdu: Jakuba Hadince. Jeho nasazení v obraně překonalo všechna očekávání. Často jsem se v hale rozhlížel po hasičských zařízeních v obavách, že pod Jakubem chytne palubovka.

Jakube, Borisi, i všichni ostatní – jen tak dál!